kontakty oddíly ke stažení historie
 

Historie žižkovského sokola


Oficiální datum založení Tělocvičné jednoty Sokol Žižkov je 24. březen roku 1872 – počáteční stav členů je uváděn číslem 50. Prvním starostou jednoty byl jmenován Josef Vaněk. Nejúspěšnější období žižkovské jednoty počalo březnem r. 1883, kdy byl starostou zvolen MUDr. Josef Zelenka a protože sokolové neměli stále vlastní prostory, byla zvolena komise pro stavbu tělocvičny počátečním vkladem 235 zlatých a 50 krejcarů (byly to výnosy ze sbírek, vystoupení a zábav).

V roce 1888 výbor jednoty požádal městskou radu o peněžitou podporu a o darování pozemku na stavbu sokolovny (parcela na rozcestí ulic Chelčického, Karlovy a Táboritské). V roce 1895 prodala jednota tento pozemek a zakoupila za 24 255 zlatých pozemek nový, ten, na němž budova stojí do dnešních dnů. Práce na výstavbě tělocvičny byly zahájeny 13. září 1897 podle plánů pražského stavitele Františka Hodka v ceně 40 tisíc zlatých. Realizátorem stavby byl zednický mistr – člen žižkovského sokola – Josef Vacek. 24. července 1898 byla budova slavnostně dokončena uložením závěrečného kamene a vezděním zapečetěné cínové schránky (zde byly uloženy denní listy, pamětní list, stanovy jednoty a pamětní mince) do otvoru v průčelní zdi vestibulu.

Jednota nepečovala pouze o rozvíjení tělesních dispozic. Mezi další aktivity lze započítat tamburašský soubor a soubor loutkoherecký. Činnost jednoty se rozvíjela a členů stále přibývalo, proto VH dne 19.5. 1913 rozhodla o vybudování přístavby. Od tohoto plánu ale muselo být mnoho let upuštěno, protože v následujícím roce vypukla 1. světová válka. V listopadu 1915 byla „z moci úřední“ rozpuštěna Česká obec sokolská a celé hnutí bylo označeno za protivlastenecký a rozvratný spolek.

Založení Československa znamenalo pro sokolské hnutí obnovení aktivní činnosti a sokolové se vrátili do ve válce opuštěné sokolovny a již 25.11. 1918 zde bylo první cvičení. Opět se vypisovaly půjčky, sbíraly dary. V červenci r. 1919 byl od obce žižkovské zakoupen další pozemek a od Agrární banky pronajata parcela na vrchu Vítkov, kde bylo plánováno letní cvičiště. V roce 1922 byl pozemek zakoupen za 250 tisíc Kč – byl to velký dar členům sokola k 50. výročí založen jednoty. Při té příležitosti Eliška Krásnohorská složila i oslavnou báseň „Žižkův duch“.

Počátkem 30. let 20 století se představenstvo jednoty intenzivně zabývalo přípravou na stavbu tělocvičny – 7. října 1933 byly nové prostory předány jednotě do užívání, tím jednota získala dva tělocvičné sály, sál pro produkci loutkového divadla a provozní prostory. Tyto léta zažila jednota mnoho sportovních úspěchů – v r. 1932 se Vlasta Děkanová stala přebornicí ČOS a Svazu slovanského sokolstva a v r. 1934 v Budapešti první (ještě neoficiální) mistryní světa v tělocviku. Emanuel Löffler – úspěšný reprezentant na mistrovstvích světa a olympijských hrách.

Obsazení Československa německými okupanty znamenalo další zákaz činnosti. Jen díky statečnosti některých členů se podařilo před vojáky ukrýt archiv i památky na historii jednoty. Ve dnech Pražského květnového povstání byla v prostorách sokolovny zřízena ošetřovna raněných. Po skončení války došlo k vyklizení a vyčištění celého objektu a už 4. června 1945 se začalo cvičit i když v provizorních podmínkách – bez tělocvičného nářadí, které bylo zničeno. Únor 1948 byl dalším přelomovým bodem v sokolské činnosti. Mnoho sokolských činitelů zanechalo, nebo bylo donuceno zanechat své práce, někteří-mezi nimi i Marie Provazníková – dokonce opustili republiku.

Sokol v nových poměrech bojoval o přežití a situace směřovala k vytvoření tak zvané „sjednocené tělovýchovy“. V roce 1952 byl podán návrh na sloučení se s jednotou Sokol Tesla Strašnice, jež působilo při národním podniku Tesla Strašnice. Přestože členové žižkovského sokola téměř jednomyslně při hlasování odmítli toto sloučení, k aktu sloučení nakonec stejně došlo „z moci úřední“. Administrativním rozhodnutím tedy vznikla nová jednota s názvem Sokol Tesla Strašnice, n.p., závod J. Hakena. Mnoho členů v důsledku tohoto násilného sloučení odešlo z řad jednoty. Ti kteří si život bez sportu nedokázali představit pokračovali ve své práci – např. Richard Krombholz, Emanuel Löffler či Miroslav Kříž.

V pozdější době se název jednoty ještě několikrát změnil, a to na DSO Spartak tesla Strašnice, TJ Spartak Žižkov Tesla a TJ Tesla Žižkov. I v době, kdy bylo možné sportovat pouze ve sjednoceném socialistickém tělovýchovném režimu, práce jednoty pokračovala a vyrostla zde řada úspěšných sportovců – kanoista Vladimír Jirásek (mistr světa na kanoích jednotlivců v r. 1959 až 1963 – byl vyhlášen i nejlepším sportovcem r. 1959). Členové kanoistického oddílu celkem přivezli ze světových mistrovství 19 mistrovských titulů, 6 stříbrných a 11 bronzových medailí. Dalším úspěchem byla účast mužstva košíkové v první lize a mistrovský titul starších dorostenců.

V sedmdesátých letech minulého století byla k hlavní budově přistavena posilovna a nářaďovna a byla zahájena výstavba fotbalového hřiště s krytou tribunou, šatnami, klubovnami a soc. zázemím.

Po listopadu 1989 se velice rychle obnovila činnost ČOS i jednotlivých jednot.

V současné době Tělocvičná jednota Sokol Žižkov I. spravuje majetek v hodnotě větší než 90 milionů korun. Tvoří jej hlavní budova, ve které jsou 4 tělocvičny, včetně soc. zázemí a šaten, posilovna, herna kulečníku, klubovny, sauna, kanceláře sekretariátu jednoty a pronajímané nebytové prostory. Sportoviště na vrchu Vítkově zahrnuje 5 volejbalových dvorců se šatnami a soc. zařízením, letní cvičiště, nově zrekonstruované fotbalové hřiště s krytou tribunou, dílny, garáže a další prostory v pronájmu.

Pod záštitou TJ Sokol Žižkov I. jsou soustředěny tyto oddíly: basketbal, volejbal, biliard, kulturistika a silový trojboj, moderní gymnastika, sokolská všestrannost, trampolíny, stolní tenis.